| lyric | Na horách, na dolach,
co sa to tam belá?
Husyli to sed’á
lebo snihy lezá?
Dyby byly husy,
uz ul¢etaly,
dyby snihy byly,
uz by roztájály.
A to sa tam belá
postelka vystlaná,
lezi tam šohajek
hlava porubaná.
Z jedn¢j strany lezi
zocela šablenka,
z druhéj strany sedi
jeho frajerenka.
Podaj mne, má mila,
šablu zrcadelnú,
nech so já podivám,
jak mne lička blednú.
Šablu mu podala, onem,
uskočila, na jeho srdečku
zradu ucitila.
Kdo ti, moje mila,
kdo ti tu radu dal,
verne t’a, má milá,
verne t’a miloval.
Nedat mne ju zádny,
dala sem si sama,
na tvojem srdečku
zrwdu sem uznala.
Byl bych ti, má maila,
byl bych ti hlavu stal,
aby po m¢j smrti
zádny t’a nedostal. |